Archeologická výprava

Archeologický výzkum, jehož původním cílem bylo prošetřit podezřelé okolnosti zmizení známého maďarského profesora Šlosena Bošena a navázat na jeho výzkum počátku výskytu člověka na našem území, se po nalezení záhadného artefaktu proměnil v boj o přežití. Artefakt totiž nebyl jen nějakým obyčejným kusem pravěké keramiky, byla to součást technologie neznámé vyspělé rasy, která dokázala to, co je lidmi obecně považováno za nemožné – cestovat mezi věky, cestovat časem.

Po náhodné aktivaci tohoto zařízení jsme se hned druhého večera tábora ocitli v nebezpečném a nepředvídatelném pravěku. Tam jsme se museli hned od počátku vypořádávat s nedostatkem potravy, nebezpečnými zvířaty, nepřízní počasí i našimi divoce žijícími předky. Naším nejzásadnějším úkolem však bylo zjistit, zda a jak by bylo možné se vrátit zpět do našich časů.

Po prvním kontaktu s některými přátelsky naladěnými pralidmi se nám podařilo zjistit, že profesora Šlosena Bošena postihl, když tak záhadně zmizel, stejný osud jako nás. I on se přenesl do této doby. Jeho stopy se nám tedy staly na několik dní neocenitelným vodítkem, podle kterého jsme postupovali.

Postupně jsme se tak dozvídali, jaký je původ artefaktu, který nás tak nečekaně přenesl časem a je příčinou našeho neočekávaného dobrodružství, jak funguje a jak s ním zacházet. Při tom všem jsme samozřejmě museli stále čelit výše zmíněným nástrahám, a především ti starší z nás si museli často sáhnout až na dno svých sil.

Nebylo to však zbytečné. Po zvládnutí Rituálu proměny, díky kterému jsme nejen porozuměli pravěké řeči, ale především jsme se stali pro místní kmeny druhy hodnými jejich pozornosti a pomoci, jsme mohli promluvit s několika moudrými šamany. Ti nás seznámili s legendou o bytostech, jimi považovanými za bohy, kterým artefakty patřili a kteří je využívali k cestování prostorem a časem. Díky nim jsme také zjistili, že náš artefakt je nyní bez energie a nemá tudíž sílu nás přenést zpátky. To ovšem nebylo vše. Jejich znalosti znali také způsob, jak mu tuto energii vrátit, a jak postavit portál, díky kterému by byl znovu funkční.

Vše se zdálo být na dobré cestě. Stavba portálu ovšem nebyla jednoduchou záležitostí, jeho součástí muselo být šest artefaktů, které jejich tvůrci dobře ukryli tak, aby je mohli použít jen ti, kteří znají jejich tajemství, jen ti, kteří prokážou sílu, vytrvalost, chytrost, moudrost a odvahu. Při hledání artefaktů jsme znovu následovali stopu ztraceného profesora. Ta však tentokrát vedla k děsivému konci – profesorovu mrtvému tělu. V jeho poznámkách jsme pak našli jen nejasné tipy na místa, kde bychom mohli nalézt další indicie. Nebyla však jiná možnost než tyto tipy ověřit. A na několika místech jsme opravdu nalezli informace, které jsme potřebovali. Dozvěděli jsme se, že oněch šest artefaktů, které na stavbu portálu potřebujeme je ukryto na konci bájné Stezky bohů. Přičemž klíč od ní mají v péči náčelníci čtyř kmenů, kteří byli tímto úkolem pověřeni. Každý z následujících čtyř dnů jsme navštívili jeden z kmenů a plnili náročné úkoly výměnou za jejichž splnění nám jednotliví náčelníci byli ochotni svou část klíče vydat.

Ulovili jsme mamuta, potýkali se se složitostmi a nástrahami směnného obchodu, bojovali o zdroje a museli též prokázat znalost přírody, pravěkého léčitelství a magie. Nebylo to snadné, ale uspěli jsme a každý tým získal svůj klíč kompletní. Zbývalo už jen absolvovat Stezku bohů, dokončit portál a konečně se vrátit domů. Protože byli na stezku všichni dobře připraveni, povedlo se ji dokončit všem a bez větších obtíží. Všechny potřebné artefakty byly v našich rukou, portál byl dokončen a večer nás čekal obřad, při kterém jej aktivujeme. Všechno naše úsilí vedlo k tomuto okamžiku, teď do sebe museli všechny kousky zapadnout.

A povedlo se. Obřad a cesta zpět do naší doby byla ohromující, artefakty zářili, vzduch se chvěl, všude lítaly jiskry a v celém okolí hřmělo a blýskalo se v důsledku té energie, kterou jsme dali do pohybu. Náš návrat jsme oslavili tancem a dalšího dne bujarým veselím všeho druhu. Dali jsme dohromady výsledky našeho úžasného dobrodružství, našeho výzkumu tak, abychom vše mohli prezentovat vědecké veřejnosti. Aby naše přelomová zjištění poznal svět. Pobavili jsme se u scének, které nám připomněli, co všechno jsme zažili, užili si báječnou hostinu a na závěr zazpívali u velkého ohně. Odjížděli jsme s pocity lidí, kteří spolu prožili něco mimořádného, něco, co nikdo před námi nezažil, a něco, na co budeme všichni ještě dlouho vzpomínat.

fotky z tábora