Cesta kolem světa za 14 dní

Kralice nad Oslavou 2012

14. 7. – 28. 7. 2012

fotky z tábora





Známá cestovatelka Kryštofa Kolumbová se rozhodla, že překoná dlouholetý rekord cestovatele Villiama Foga a zvládne objet svět za pouhých 14 dní. Nechtěla se však vydat na tak dlouhou cestu sama, protože na ni mohlo čekat množství nástrah. Vybrala si k sobě několik zkušených cestovatelů, aby se její podnik podařil.
Ještě však ani nevyjeli a už tu byl první rozpor. Cestovatelé se nedokázali dohodnout, jaký způsob dopravy zvolit jako první. Tato rozepře vedla k tomu, že se velká skupina rozpadla na čtyři menší a Kryštofu Kolumbovou, která cestovala po vlastní ose. Aby se cestovatelské skupiny snáze rozpoznaly, daly si úderné názvy (Mexická vlna B, Přeohromná "kůl" expedice příznivého větru, Okolo Grónska do Estonska skrz Evropu musíme, Jak je důleřité míti Filipa).


Cestovatelské skupiny začaly pochopitelně od začátku usilovat o to, aby byly na konci cesty co nejrychleji. Toužily dokonce po tom, aby překonyaly samotnou autorku nápadu a předbíhali se hodinu po hodině. Některým se vedlo lépe, jiným hůře. Někteří zaostávali a jiní mizeli za obzorem. Všichni se však velice snažili. Cesta v žádném případě nebyla bez problémů. Mnohdy nebylo snadné přesvědčit celní úředníky, že smějí cestovat po jejich zemi. Jindy je zase trápily potíže s dopravou.

Velice často se odcitali v nepříjemných situacích. Při překonávání rudého moře na cestovatele zaútočili piráti a hrozilo, že se stanou otroky. Jejich teroru se však stateční cestovatelé ubránili a nic jim nebrnilo v další cestě. Zajímavé setkání bylo také například s velkým šejkem, který jim slíbil bezpečnou cestu přes Indický oceán, pokud mu najdou a sestaví starou báseň, jeho rodové dědictví. Cestovatelům se vše podařilo, ale šejk již tak spolehlivý nebyl. Dobrodruzi se museli rozdělit do různých lodí a ne každá směřovala do správného cíle. Vše však nakonec dobře dopadlo a před našimi hrdiny se otevřela indická krajina.



Ani tady však nebyl komplikacím konec. Všichni byli okradeni o své pasy a museli si vyřídit nové. Také museli přežít úmornou cestu po indické železnici a pokud se jim nepodařilo udržet v přeplněném vlaku, museli pokračovat po svých. Další velkou výzvou byly Himaláje. Překonat tyto strastiplné hory stálo cestovatele mnoho sil a některé málem i život. Nakonec se však vše podařilo a za horami se před našimi dobrodruhy rozprostírala Čína. Její největší dominantou je dozajista Velká čínská zeď, na mnoha místech je ovšem v dezolátním stavu a nutně potřebuje opravu. To by nebyli naši cestovatelé, aby se do oprav ochotně nezapojili. nemohli se však zdržet příliš dlouho, neboť je tlačil čas a potřebovali se rychle přesunout dále.

V Austrálii, kde bylo vše vzhůru nohama to také nebylo jednoduché. Další cesta cestovatele zavedla i do Jižní Ameriky, dále pak do Mexika, kde se jim podařilo zachránit mnoho ceností ze starých chrámů. Další velké potíže na cestovatele čekaly na území Severní Ameriky. Nechtěně se dostali na indiánské území a těm se to vůbec nelíbilo. Kryštofu Kolumbovou unesli a aby ji cestovatelé dostali zpět, museli splnit mnohé úkoly indiánského náčelníka. I tyto strasti se však daly překonat a nic nebránilo dalšímu postupu až do Kanady. Tam skupiny narazili na typického dřevorubce, který jim oznámil, že další cesta je nemožná kvůli popadaným stromům, které je nutné uklidit. Cestovatelé pracovali velice rychle a cítili, že cíl se už blíží.
Závěrečnou cestu skrz Evropu cestovatelé téměř proletěli. V každém státě se zdrželi jen velmi krátce.

A je to tu! Rekord byl pokožen a to ještě v lepším čase než všichni doufali. A co to příště zkusit z druhé strany?

fotky z tábora