Stavba transkontinentální železnice v USA

Lesní Jakubov 2011

16. 7. – 30. 7. 2011

fotky z tábora





Někdy kolem roku 1845 se v hlavě mírně ztřeštěného miliardáře Johna Smithse zrodil nápad. Byla to cesta k tomu jak si velmi dobře vydělat a současně vnést trochu vzrušení do nudného miliardářského života. Johna Smithse totiž napadlo spojit železniční tratí dvě americká pobřeží. Peněz i vůle k projektu bylo dost. Do počátku roku 1848 byly dokresleny poslední plány a vyměřeny poslední kilometry budoucí tratě. Nyní zbýval již jen poslední krok tj. pustit se do samotné stavby.


Nebylo snadné získat pracovní síly pro tak obrovský a zároveň nebezpečný projekt. Mnozí dělníci nebyli ochotni nasadit v pustině vlastní životy, jen aby splnili sen praštěného boháče. John Smiths to však nechtěl zadarmo. Jednotlivým pracovním skupinám přidělil pozemky a umožnil jim za vydělané peníze vybudovat prosperující městečko kolem budoucí železniční stanice. Přesto, že na dělníky čekala vidina zajištěné budoucnosti až do konce života, nehrnuly se na staveniště Johna Smithse zrovna davy. Až jednoho slunného červencového dne roku 1848 vystoupila z parníku skupina dobrodruhů z Evropy. Přijali boháčovu nabídku a chopili se pracovních nástrojů.

Dělníci se pustili do práce a denně přibývalo mnoho kilometrů kolejí. Někdy se však také úplně nedařilo. Vázly dodávky materiálu, potravin a výbušnin, bylo nutné překonat přírodní nástrahy (například překlenout mostem širokou řeku Mississippi), v neposlední řadě také docházelo k ozbrojeným střetům se všemožnými kriminálními živly. To však nebylo nic proti tomu co na dobrodruhy stavějící železnici ještě čekalo.

Opravdové problémy nastaly, až když se stavební parta dostala na území indiánů. Ti neustále stavbu sabotovali a přepadali tábor dělníků den co den. Začalo docházet ke znatelnému zpoždění a k tomu všemu si ještě občas přisadili novináři svými krvavými reportážemi. Stavba byla dokonce zastavena, na popud generála Chorche Kastra, který ji z bezpečnostních důvodů přerušil. To se ovšem Johnu Smithsovi vůbec nelíbilo a chtěl mít celou situaci co nejrychleji z krku. Dostal bláznivý nápad přihlásit všechny své dělníky do armády, aby napomohl řešení bezpečnostní situace. Evropané bojovali statečně a odvrátili indiánský útok na pevnost Fort Piko. Indiáni byli rozprášeni a situace se uklidnila. Bylo však nutné pokračovat ve stavbě.

Posledních pár dní byla stavba velmi pozadu za plánem. Dělníci byli proto nuceni vypravit se do San Francisca pro posily. Stezka přez hory však nebyla vůbec jednoduchá. Byla vyznačena starým prérijním lovcem Old Harym, který používal pro její značení to, co mu zrovna přišlo pod ruku. Všichni dělníci však touto cestou prošli a brzy se vrátili i s posilami.
Celý projekt byl zdárně dokončen a John Smiths nadmíru spokojen.

Že by příště Transsibiřská magistrála?

fotky z tábora